Náměstkyně Karolína Hrbková: Veřejný prostor doplácí na to, že je anonymní

Mojí ambicí je udělat pro město to, co umím. Výhodou komunální politiky je, že můžete opatření a věci realizovat dělat přímo v místě, kde působíte, v místě, kde chcete žít a které chcete zkrášlovat. Tvrdí to náměstkyně libereckého primátora pro územní plánování, veřejnou zeleň a životní prostředí Karolína Hrbková, která je v politice od roku 2010.

Magistrát aktuálně připravuje nový územní plán Liberce, který projednáváte v jednotlivých lokalitách města. Přijímají ho občané, či se na vaše hlavy snáší kritika?
Plán se připravuje se od roku 2009. Původní zadání se schvalovalo za předminulého vedení města a povědomost o plánu byla poměrně malá. Se změnou politického vedení se prosazovalo, aby se plán zveřejnil, neboť dokument bude v budoucnu ovlivňovat život 100 tisíc lidí. Navíc se nejedná jen o obyvatele města, ale i o lidi, kteří zde vlastní pozemky. Koncept i návrh územního plánu byly veřejně projednán na besedách, na jednu stranu to proces zdržuje, ale na druhé straně půjde o veřejný dokument. Měli jsme okolo dvou tisíc připomínek a námitek. Snažíme se vyjít vstříc těm připomínkám, které byly podány ve veřejném zájmu…Vypořádat každou námitku není maličkost, přesto doufáme, že se nám podaří plán schválit do roku 2017.

Co je však veřejný zájem? Jeho definice totiž neexistuje…
Ano, to je pravda. My třeba zohledňujeme počet lidí, jichž se případné opatření dotkne a jimž bychom v jednotlivých lokalitách vyšli vstříc vzhledem k jejich požadavkům.

Jednalo se o aktualizaci stávajícího plánu, nebo o zcela nový plán?
Návrh územního plánu byl projednáván už v roce 2013. Můj předchůdce připravil návrh pro opakované veřejné projednání, ale to se nekonalo vzhledem k nesouhlasu dotčeného orgánu - krajské hygienické stanice (KHS) s novým napojením průmyslové zóny v Liberci, kde jsou již dnes překračovány hlukové limity. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), v jehož správě připojovací komunikace je, má výjimku do roku 2017. V této části nejsou kvalitní protihluková opatření. Jsme si vědomi, že zóna potřebuje další napojení, proto s KHS vedu jednání o možném napojení, jež má být krajskou komunikací, stejně jako s ŘSD, které bude muset provést protihluková opatření do roku 2017 pro celý prostor. Krajský úřad by se toho účastnil taky. Věříme, že se nám to povede. Pokud bude komunikace povolena, pak protihlukové stěny ochrání místní obyvatele, jimž chceme zpříjemnit prostor i vybudováním zelených ploch a ekoduktu.

Popsala byste onen ekodukt pro lidi?
Obdobně jako jsou na dálnicích biodukty, chtěli bychom podobný přechod přes frekventovanou komunikaci vytvořit pro místní obyvatele. Jde o kompromisní řešení – nemáme kudy jinudy vést silnici, kterou v místě potřebujeme a zároveň jsme se snažili lidem zlepšit nevyhovující stávající stav v místě bydliště. Odstíníme hluk, umožníme bezbariérový přechod do zeleně a upravíme okolí, aby vznikla rekreační zóna. Doufáme, že jim zlepšíme podmínky, alespoň oproti stávajícímu stavu.

To je hezký vstřícný krok…
Uvidíme, jak se nám to podaří. V tuto chvíli jsme před společným jednáním s dotčenými orgány. Na podzim bude následovat veřejné projednání a do té doby máme možnost změny a drobné připomínky zapracovávat. Pokud už nedostaneme námitky, tak bychom chtěli územní plán do června 2017 vydat.

V komunální politice jste od roku 2010. Co vás, jako vystudovanou krajinářskou architektu, do ní přivedlo? Lze vůbec hovořit o nějakém průniku oborů?
Po studiu jsem se vrátila do Liberce, ale nesehnala jsem práci v oboru. Nastoupila jsem do banky jako specialistka. Byť jsem měla anglicky mluvící klienty a dělala s nimi převážně investování cenných papírů, vnitřně mě to neuspokojovalo. Po dva a půl letech jsem se rozhodla, že si najdu jinou práci, a nastoupila do neziskové organizace Čmelák, kde jsem měla na starosti různé projekty biodiverzity ve městě. Tady jsem i potkala Honzu Korytáře, mého kolegu zastupitele a člověka s dlouhodobými zkušenostmi. V rámci jednoho z projektů se nám podařilo pronajmout pozemek od města a starat se o něj, udělali jsme z něj pěknou mokřadní louku. Takto by mohly vypadat všechny louky ve městě, řekla jsem si – proč bych nemohla být jednou z 39 zastupitelů, kteří o tom rozhodují?

To bylo motivem?
Ano, pokud chcete ovlivňovat dění, je třeba to dělat aktivně. Když budou v zastupitelstvu lidi, které nebude problém zajímat, nic se nezmění. A s tímto možná naivním přesvědčením jsem v politice pořád, dokonce mi pomáhá i v těžších chvílích, kdy si říkám: proč já to vlastně dělám? Pomáhá mi i to, že nelpím na funkci, nebudu se za každou cenu o funkci bít… I dříve jsem se snažila prosazovat drobná zlepšení, a to z pozice zaměstnankyně neziskové organizace, nyní z pozice náměstkyně primátora. V komunální politice jste přímo tam, kde můžete opatření a věci realizovat.

Co byste v oblasti zeleně chtěla ve městě ještě změnit?
Jsem ráda, že územní plán konečně řeší systém sídelní zeleně, a to způsobem zcela jedinečným. Nikdy nebyl řešen tak komplexně a jako provázaný systém, a nikdy neměl vlastní schéma. Systémy sídelní zeleně nemají zatím města v České republice příliš zpracované, ale je třeba s nimi začít. V Liberci jde o systém pronikající z volné krajiny do města, který má svá pravidla. V územním plánu můžeme zachytit některá, ta další bude řešit návazný projekt. Co se nyní podařilo zachytit, je kostra sídelní zeleně v několika stupních, první sestávající z městských parků představujících plochy nadmístního významu pro rekreaci a celodenní využití, která jsou ve vzájemné docházkové vzdálenosti pět kilometrů. Jde o největší ucelené plochy. Druhý stupeň představují místní parky ve vzájemné vzdálenosti 2,5 km a s docházkou do 30 minut, místní s městskými parky budou navzájem propojeny místními komunikacemi. Na tuto zeleň pak navazují plochy sportovní, další plochy s funkčním využitím – i pro bydlení, tzv. překryvné vrstvy.

Počítá se v územním plánu s průmyslovým rozvojem, či se bude spíše rozvíjet bytová výstavba?
Rozvíjet průmyslové plochy není snadná záležitost, půjdeme tedy spíše cestou zahušťování. Navíc zde jsou díky vysoké ochraně ŽP velká omezení. V novém návrhu jsme povolili větší zastavitelnost těch stávajících – ze 40 na 60 procent. Šli jsme též cestou změny funkčního využití – poptávka po plochách pro obchod spíše klesá, tedy jsme je převedli na plochy s jiným funkčním využitím – především pro výrobu. Plochy určené v plánu jako výrobní se snažíme držet, ale řemeslníkům a dalším drobnějším výrobcům umožňujeme využít plochy pro smíšené využití jako plochy využitelné pro jejich činnost.

Řekla bych, že vzhledem k náročnosti systému plánu sídelní zeleně nebude mnoho měst, která jej mají a využívají…
Asi jsme v tomto hodně napřed. Systém bychom chtěli doplnit o systém správy zeleně. Jde o drobné plochy, které jsou skryty v jiném funkčním využití. Chceme kompletně zmapovat veškerou zeleň ve městě, její typové rozčlenění, zpracovat karty jednotlivých pozemků ucelené zeleně a propojit je a vyhledat zklidněné cesty. Jednak nám to usnadní správu, jednak si popíšeme plochy a jejich využití a můžeme na ně získávat finanční zdroje z dotací, protože víme, co chceme a budujeme systém. Když se nám to povede a doděláme systém do detailů, bude to úžasné a funkční. Poté bych chtěla na systém navázat například mobilní aplikaci, která dokáže na zadaný dotaz vyhledat ve městě všechny parky pro děti i seniory, cyklostezky, hřiště a další. Věřím, že by systém mohl fungovat a že nebude problém ho prosadit.

Jaký máte názor na participaci veřejnosti na rozhodování radnic?
Participace je príma věc, ale je třeba z ní nevytahovat extrémy. Je dobré hodně veřejně projednávat a získávat informace od co největšího počtu lidí. Pak dostanete obecnou normu, co se chce a co se nechce. Já se jí učím, přestože jsme ji dlouho dělali v neziskovce Čmelák. Když přijde podnět od lidí, že chtějí změnit nějaký prostor, přijedeme tam, uspořádáme besedu, lidi si problém vydiskutují na místě a v naší přítomnosti, my jim pak připravíme varianty a oni se pro jednu rozhodnou. Dokonce se pak lidé do takové akce zapojí. Veřejný prostor doplácí na to, že je anonymní. Pokud k němu lidé získají vztah, prostor si hlídají, třeba zavolají městské strážníky v případě, že se v místě objeví vandalové. 

Kolik procent rozpočtu vydává magistrát na údržbu zeleně?
Asi jedno procento, ale potřebovali bychom více. Například máme hodně přestárlých kosterních stromů, které budou postupně odcházet, a my je už teď musíme doplňovat novou výsadbou, která jednou zaujme jejich místo. Dříve byla zeleň pod technickou správou veřejného majetku. Ale zeleň je živý organismus, a o ten se musíte starat. Proto máme nyní nový samostatný odbor Ekologie a veřejného prostoru, tři správkyně zeleně, které fungují hlavně v terénu. Kvalita dřevin, které se vysazovaly dříve a dnes, se diametrálně liší. Kontrolujeme kvalitu nových výsadeb, a mohu říci, že jsem nyní spokojená a vnímám kvalitativní posun k lepšímu.

Ve městě již více než deset let funguje místní spalovna komunálního odpadu (zařízení pro energetické využití odpadu – ZEVO) TERMIZO, jejímž vlastníkem je soukromá společnost. Jak probíhá její spolupráce s městem?
Myslím, že je korektní. Přesto by bylo lepší, kdyby ZEVO patřilo městu, neboť dodává teplo pro teplárnu, v níž má město 30procentní podíl. Zbylý 70procentní má společnost MVV, která je 100 procentním vlastníkem spalovny. Ve spolupráci s Teplárnou připravujeme projekt GREENET, jehož cílem je snížit ztráty tepla, které dnes na rozvodech máme. Uvažujeme o tom, že v rámci projektu by se celý systém převáděl na horkovody, renovoval a upravily se trasy teplovodu, zlepšila by se tak kvalita služeb a i cenotvorba by mohla být pro občany příznivější. Chceme CZT v Liberci zachovat a řešíme i cenu tepla, která je vzhledem k jeho kvalitě vysoká. Vztahy s dodavateli jsou dobré, ale ta jednání jsou obtížná a snažíme se ve veřejném zájmu najít přijatelný kompromis a ochránit naše obyvatele. Navíc se jedná o čisté ekologické teplo, a proto se to snažíme podporovat.

A taky v ZEVO likvidujete komunální odpad a neskládkujete ho, tím ušetříte…
To je pravda. Snažíme se co nejvíce recyklovat, připravujeme projekt kompostárny, abychom měli co nejméně bioodpadu, a snažíme se co nejvíce třídit. Špatné je to s kovy, které jsou předmětem zájmu zlodějů a vandalů – lidé jsou schopni odnést a rozmontovat téměř cokoliv. Ráda bych aktivnější třídění hliníku, ale z tohoto důvodu to nelze. Připravujeme nový plán odpadového hospodářství a postupujeme krok za krokem, ty projekty se rozbíhají.

Je zřejmé, že máte svoji práci ráda. Nicméně pro spokojený život je potřeba vyvážit pracovní a soukromý život. Jak nebo čím se odreagováváte?
No, střílím…. Dříve jsem sportovně šermovala, je to takový gentlemenský sport, který mne hodně bavil. Měla jsem fleret, lehkou zbraň. Pak přišly zdravotní problémy a já musela se sportem přestat, věnovala jsem se jen turistice. Za vším hledej muže, seznámila jsem se s novým přítelem, který se věnoval sportovní střelbě. A tak jsem se k ní dostala i já. Kromě rekreační střelby střílím závodně malorážku – mizivé cíle do 50 metrů a jsem mistryně ČR z let 2013 a 2015.

A co vám střelba přináší?
Schopnost se vnitřně zklidnit, soustředit se na jednu věc a ostatní vypustit. Stala jsem se klidnějším člověkem. A navíc mi dodává i pocit bezpečí v soukromí, jelikož mám zbrojní průkaz i zbraň pro osobní účely – chodím hodně pěšky a když se vracím v noci, zbraň mi dodává jistotu.

Text: Eva Vítková, odborný měsíčník Moderní obec

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec