Historie hasičstva

Historie hasičstva

Kdy do Liberce přišli poprvé lidé, se přesně neví, usuzuje se však , že to mohlo být někdy na konci 13. století nebo možná i dříve, kdy při brodu přes Harcovský potok (asi v místech dnešního terminálu MHD) vznikla malá osada. Později vznikla druhá osada v prostoru dnešního náměstí Dr. E. Beneše. Obě osady se nakonec spojily, a tak vzniklo Liberec. První písemná zmínka o vsi Liberec je z roku 1352.
Za úplně nejstarších časů hasiči ještě nebyli, neznamená to však, že nebylo ani požárů. Naopak, v dávném středověku hořelo každou chvíli. Roubené a hrázděné stavby, často léty dokonale proschlé a nalepené jedna k druhé, byly pro červeného kohouta tou nejlepší potravou.
Hasiči tehdy nebyli a vlastně se ani moc nehasilo. Zbraní proti ohni bylo totiž zboření celé budovy, aby se zabránilo rozšíření požáru na  přilehlé sousední stavby.

Velké požáry zasahovaly do dějin města a někdy i dost podstatně do jejich vzhledu, což citelně postihlo i obyvatelstvo.
Jeden z největších požárů zažil Liberec v květnu roku 1615, kdy si požár vytipoval objekt libereckého zámku a mezi další tehdy patřil požár, kdy vyhořel pánský dvůr v dnešní Jablonecké ulici, také v měsíci květnu ale roku 1684. Vzhled dnešního náměstí  Dr. E. Beneše se podstatně změnil 23. prosince roku 1686 požár hostince „U zlaté koruny“ a sousedních domů.

Poté vznikly první pokusy   o organizovanou požární ochranu v  Liberci, které se datují do 17. století, kdy  hrabě František Gallas  7. července roku 1689 vydal první požární řád pro město Liberec. Podle tohoto požárního řádu bylo  378 majitelů domů rozděleno do skupin po sedmi.     Každá skupina měla pořídit jeden dlouhý a jeden krátký žebřík, jeden dlouhý a jeden krátký hák na strhávání hořících krovů a  dvě dřevené ruční stříkačky. Z městských peněz se  zakoupila kožená vědra na vodu. Na obou tržištích (dnešní  náměstí Sokolské a Dr. E. Beneše) byly postaveny velké sudy naplněné vodou. Podobné velké nádoby s  vodou stály před radnicí a v jejím průjezdu. Jako zásobníky vody sloužily i kašny .
Při hlášení požáru se měl každý majitel domu dostavit na místo požáru se dvěma plnými konvemi vody a účastnit se hašení, což jim připomínala i  přísaha,  kterou skládali při přijímání za občany Liberce.


V roce 1693 získalo město první kovovou hasičskou stříkačku. Vrchnost na  její zakoupení věnovala 100 zlatých 30 krejcarů, město 21 zlatých a  předměstské obce 49 zlatých 30 krejcarů. Další stříkačky si zakoupily cechy soukeníků a pláteníků a v jejich obsluze cvičily své členy. Podobné  obecní stříkačky byly umístěny v ulicích Na Čtvrti (dnes Orlí), Na Kozím plácku (dnes zde stojí obchodní dům TESCO) a Na Ladech. Ke každé stříkačce náležel vůz se 150 koženými vědry na vodu, protože stříkačky neměly zařízení na sání vody.
Roku 1819 založilo město zvláštní fond na zakoupení stříkaček a snažilo se, aby z vnitřního města zmizely dřevěné stodoly, které ohrožovaly město požáry, ale jejich likvidace postupovala velmi pomalu.
Roku 1821 vlastnila obec tři stříkačky. Největší z nich byla velmi těžká a velmi špatně se s ní při hašení manipulovalo. Z druhých dvou byla schopná provozu jen jedna. Proto roku 1824 zakoupilo  město pojízdnou stříkačku s velkými rameny na pumpování vody, stála 1100 zlatých konveční měny. Roku 1827 postavil zdejší zámečník Antonín Franke novou stříkačku, na jejíž zaplacení se složili opět měšťané. Roku 1838 zakoupilo město ve Vídni dvě přenosné stříkačky, které se hodily k hašení požárů v domech a dílnách.


Podle požárního řádu musel každý, kdo zpozoroval požár, na něj upozornit své sousedy, purkmistra, čtyři obecní starší a příslušného požárního komisaře. Když vypukl požár v noci, budili občany  ponocní bubnováním a  boucháním na domovní dveře a okna. Zvoníci obou kostelů museli při požáru ve městě zvonit velkým zvonem arciděkanského kostela a při požáru na předměstích malým zvonem. Na radniční věži v noci označovala směr místa požáru svítící lucerna, ve dne prapor. Shromážděným občanům bylo oznamováno místo požáru hlásnou troubou.
V roce 1830 vydalo město pro již tehdy ustavené požární komisaře písemnou instrukci, která obsahovala nejen jejich povinnosti, ale i  organizaci činností při požáru ve městě.
Požární komisaři spěchali k nejbližšímu stanovišti stříkaček a starali se, aby byly stříkačky co nejdříve naplněny vodou. Majitelé koňských potahů měli co nejdříve zapřáhnout koně a dostavit se ke stříkačce. Kdo přijel první se stříkačkou nebo sudem vody na místo požáru, měl  nárok na odměnu 1 zlatý a 30 krejcarů. Majitelé sousedních domů vedle hořícího museli v noci vyvěsit každý dvě svítící lucerny. Mladí cechovní mistři se museli dostavit k pumpování vody, protože velkou stříkačku uvádělo do  provozu 30 mužů . Další dospělí  cechovní tovaryši se museli zařadit do  skupin, které nosily vodu do stříkaček. Vlastní hašení požáru řídili požární komisaři, kteří dbali o pořádek a klid při hašení. Tesaři a  zedníci měli na starosti strhávání hořících krovů. Ponocní měli dbát o  to, aby se zachráněný majetek nerozkradl , krádeže svršků i požárních pomůcek byly velmi přísně trestány veřejnou prací na místě požáru. Jak rostlo město Liberec, ukazovala se nařízení požárního řádu málo účinná, a  proto se již od poloviny 19. století uvažovalo o zřízení hasičského sboru.
Lidé měli strach, každým dnem zůstávalo otevřenou otázkou u koho bude hořet dnes, zítra, za měsíc či za rok. Jakmile se objevil kouř, tloukl ponocný na dveře a okna, lidé běželi ulicemi a vyzváněly kostelní zvony.


Ohňový zvon ze 17. století, který dodnes visí na zadní stěně liberecké radnice.


V srpnu roku 1861 vypukl požár v dnešní ulici Na Perštýně a zcela zničil sedm domů, poté se v obecní radě stále častěji ozývaly hlasy po založení hasičského sboru. Liberecký magistrát vydal výzvu k mladým mužům ve městě, aby se přihlásili dobrovolníci do hasičského sboru.
Tuto výzvu poslechlo 68 mužů, které během roku 1862 vycvičil instruktor Bernard Graeser zapůjčený z Lipska. V polovině roku 1863 byly příslušnými orgány schváleny stanovy hasičského sboru v Liberci a od té doby píše svoji historii organizovaná požární ochrana v Liberci, která byla zřízena podle vzoru hasičského sboru v Zákupech, který byl zřízen jako první sbor.
Sbor dobrovolných hasičů postupně získával novou techniku. Roku 1878, kdy vyšel nový požární řád pro Liberec, byl zakoupen také první mechanický žebřík. O dva roky později vynalezl velitel libereckých lezců František Pilze pro záchranu lidí skokem z výšky tzv.“ Libereckou záchrannou plachtu“. Byla poprvé použita roku 1888 při požáru nedalekého domu č.18 v Barvířské ulici, kdy byly s její pomoci zachráněny čtyři osoby. Dalších šest bylo zachráněno tzv. záchranným rukávem, mezi těmito zachráněnými byl i později liberecký starosta MUDr. Bayer.
Od roku 1885 byly požáry ohlašovány sirénou a v letech 1888 a 1890 byly zakoupeny dvě parní stříkačky. Měly tu nevýhodu, že musel být stále pod jejich parními kotli udržován oheň a zde byl asi zárodek pozdější stálé služby ve zbrojnici. Roku 1892 byl zakoupen posuvný žebřík . Zároveň byla na spolkovém základě organizována záchranná služba, která měla k dispozici sanitní vůz tažený koňmi a několik ručních vozíků na dopravu raněných do nemocnice. Protože při hašení požárů byli někdy poraněni i  hasiči, byl roku 1898 založen pojišťovací fond pro nemocné členy sboru.


Z kroniky SDH Horní Hanychov...


Často velké následky měly požáry závodů. Dne 6. prosince 1893  vyhořela v  Liberci tiskárna a mnoho lidí zůstalo bez práce. Požár přádelny fy Liebieg na začátku Jablonecké ulice, který vznikl 30. června 1896 , měl daleko horší následky, neboť kromě obrovských škod při něm zahynulo osm dělnic. Za druhé světové války byly k dobrovolným hasičům v Liberci přijímány i osoby české národnosti, protože Němci museli  odcházet bojovat na frontu. Dne 18. listopadu1945 byla ustavena  župa lužicko-ještědská, kam organizačně spadaly i hasičské sbory na území Liberce. Nastává čas organizační výstavby českých sborů v libereckém okrese. Postupně jak přicházejí noví osídlenci, je obnovována činnost hasičských sborů i v Liberci, takže v roce  1947 jsou na území dnešního Liberce kromě profesionálního požárního sboru ještě činné tyto veřejné hasičské sbory: Rudolfov, Doubí, Kateřinky, Vesec, Vratislavice , Horní Růžodol, Machnín, Růžodol l, Harcov, Pilínkov, Horní Hanychov, Krásná Studánka, Karlinky.
V tomto období čelí zásahové hasičské jednotky poměrně velkému množství požárů a pomáhají i při dalších katastrofách: tak například těsně před vánocemi v roce 1945 pomáhalo několik libereckých hasičských sborů při velkém železničním neštěstí u Křížan, kde zahynulo několik našich občanů a sovětských vojáků. V lednu 1947 vznikl velký požár se škodou 12 mil. korun v textilce v Kateřinkách a v září téhož roku v Českých vlnařských závodech v Liberci způsobil oheň škodu 15 mil. korun, kdy ještě hasiči dokázali velké hodnoty uchránit.
V roce 1947 má město Liberec dle evidence 50 000 obyvatel a chrání  je 60 profesionálních hasičů a dále je připraveno 220 dobrovolných hasičů.

 


V období šedesátých let postihlo město Liberec dalších několik velkých požárů. Mezi největší patřil požár 17. dubna 1962 Interhotelu Zlatý Lev a  dvojnásobný požár vrcholu Ještědu, kde 31. ledna 1963 oheň zničil původní horskou chatu se škodou 3 mil. Kč a 11. února 1964, opět díky lidské neopatrnosti, vyhořela i provizorní „chata brigádníků „ .
Ani v letech sedmdesátých se městu nevyhnuly velké požáry, které tvrdě prověřily připravenost libereckých požárních jednotek, jako například požár mlýna ve Vesci  22. května 1971, nebo  hotelu „ Radnice“ v centru města  11. listopadu 1971, či požár oblíbené výletní restaurace „ Obří sud“ na Javorníku  20. září 1974. Miliónové škody byly varovným momentem všem neopatrným a lhostejným.
V osmdesátých  letech měli hasiči ve městě Liberci také při hašení požárů na pilno. Mezi největší patřil požár kulturního a společenského centra Koloseum Liberec  4. dubna 1984 se škodou 10,125.300,- Kč.
Situace v požární ochraně byla počátkem devadesátých let ovlivněna událostmi z podzimu roku 1989. Od prvního ledna 1995 vznikají Hasičské záchranné sbory s působností na území jednotlivých okresů, stále ještě jako zvláštní orgán Okresního úřadu Liberec. V této době se začíná velmi intenzivně rozvíjet myšlenka na skutečnou spolupráci všech záchranářských složek v České republice pod názvem Integrovaný záchranný systém. Tato myšlenka získává na podpoře, a tak je přijat soubor zákonů, který uvedenou problematiku komplexně řeší. Zákony nabývají účinnosti dnem 1.ledna 2001.
V Liberci je nyní umístěno krajské ředitelství Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje v historickém hasičském objektu v Barvířské ulici.   

Jednotky sboru dobrovolných hasičů, které jsou zřízeny Statutárním městem Liberec:
 

Název jednotky Rok vzniku
Vesec 1965
Vratislavice n. N. 1869
Machnín 1884
Růžodol I 1884
Pilínkov 1885
Karlinky 1888
Krásná Studánka 1898
Horní Hanychov 1901

 

 

Nastavení cookies